Alice Phoebe Lou pod palbou tří význačných kritiků

Sešli jsem se onehdá při kontinentální snídani: Pú, Prasátko a já. Pú přinesl med, prasátko džem z lesního ovoce, já dodal máslo, čerstvé rohlíky a čerstvě legálně stažené CD „Orbit“ od Alice Phoebe Lou.

Alice Phoebe Lou je jihoafrická písničkářka, buskerka, nyní žijící a tvořící v Berlíně. Původně se chtěla prosadit jako pouliční tanečnice a žonglérka s ohnivými poi. Ale nakonec se ukázalo, že žonglování nebude její cesta. Prázdný klobouk ji donutil vzít do ruky kytaru. Uměla tenkrát zahrát Knocking on Heaven’s Door. A protože o její zpěv byl větší zájem než o žonglérské schopnosti, začala se věnovat buskingu. Dalším krokem pak bylo skládání vlastních písní. Dnes většinou hraje na kytaru a zpívá sama, případně ji doprovází někdo na klávesy, xylofon, bicí. Orbit je její debutové album vydané letos, obsahuje 9 autorských písní.

Já: Něco vám k té snídani pustím.

Pú: Jako co?

Prasátko: Jé, já upustilo lžičku.

Já: Hudbu. Hudbu. (Pouštím hudbu z notebooku).

Pú: Ale to si nebudeme moct povídat.

Já: Ale budeme. O té hudbě.

(Po chvíli.)

Prasátko: To je pěkné, ale nějaké pomalé.

Já: Ano, celé tohle CD je pomalé. Máš rádo pomalou hudbu, Prasátko?

Prasátko: No, spíš takovou střední.

Pú: Já mám rád rychlou hudbu. Hlavně púnk. Ale třeba i „tuc tuc méďa púpú tuc tuc šel do lesa-“

Já: Dobře, dobře, ale zkus se zaposlouchat do téhle hudby, Pú.

Pú: Byl by k tomu i videoklip?

Já. Byl, třeba tady k té písničce Society: https://www.youtube.com/watch?v=TcKWZaREWkg

Pú: Ukaž. (Sápe se prackami po notebooku.)

Já: Počkej, já to otočím, máš umatlané pracky od medu.

Prasátko: Krásné, ale trochu smutné.

Já: To máš asi pravdu. Ale ne všechno. A ne celkově.

Pú: Odkud že je?

Já: Z Jižní Afriky. Před pěti lety, v sedmnácti, přišla do Evropy, nejprve do Francie, pak do Holandska a nakonec do Německa.

Pú: Já jsem v Evropě odjakživa.

Prasátko: Já taky.

Já: Jo, já taky, ale poslouchejte dál.

(Po chvíli.)

Já: Hej, Pú! (Strkám do něj.)

Pú: Co, co je?

Já: Ty jsi usnul!

Pú: …když ono to tak suprově uspává…

Prasátko: Já bych si to taky pustilo před spaním, je to takové snové… Určitě by se mi po tom zdály hezké sny!

Já: To je pravda.

Pú: Usínací! Uspávací je to!

Prasátko: Je to… je to jako… jako hudba elfů..?

Já: Mohla by být, dobrý příměr, Prasátko.

Pú: Vy abyste si nenotovali, vy dva! Oukej, uznávám, je to velmi dobrá… p-o-m-a-l-á… hudba.

Já: Jenom? A co ten hlas? Asi neškolený, ale úžasně přirozený, jasný, čistý?

Pú: No jo, jo. Jak říkám, výborná… p-o-m-a-lá… hudba.

Já: Podle mě to je naprosto vynikající. Co ty Prasátko?

Prasátko: Ano, za mne také vynikající.

Já: Takže můžu říct závěrem, že to všem doporučujeme? Já to hodnotím sto procenty.

Prasátko: Ano. Já také.

Pú: Tak devadesát devět. Máš ještě rohlíky?

FOTO STEREOFOX.COM