TUČŇÁKOVO POSLÁNÍ
1. Je sobota ráno. Fouká vítr. Tučňák říká své ženě a malým tučňákům: "Je mi líto. Dnes nemůžeme jet k dědečkovi a babičce. Fouká vítr. Pojedeme surfovat."
2. Malí tučňáci říkají: "Ale my chceme jet k dědečkovi a babičce!"
Tučňákova žena říká: "To přece nemyslíš vážně! Vždyť jsi nám to slíbil!
A malí tučňáci se na to tak těší!"
3. Tučňák říká: "Hrozně mě to mrzí. Podle předpovědi to vypadalo, že foukat nebude, ale skutečnost je jiná. Musíme k vodě!"
4. Malí tučňáci začínají natahovat moldánky. Říkají: "My
nechceme k voděééé! My chceme k dědečkovi a babičcéééé!" Tučňákova žena
říká: "Já se z toho snad zblázním. Já vezmu ty děti a odstěhujeme se k
našim! Ty nedokážeš myslet a mluvit o ničem jiném než o surfování! Ty
se nevěnuješ ničemu jinému - o nás nemluvě - než těm svým prknům! Ty
jsi tak strašně sobecký!!!"
5. Tučňák říká: "Tak za prvé: neřvěte mi tady a stoupněte si do
řady! Za druhé: tak já jsem sobec?! Já, který dělám všechno proto,
abych vás uživil! Abychom se měli dobře! Aby vám nic nechybělo! Abychom
žili v harmonickém rodinném svazku!"
6. Tučňák přechází s rukama za zády před nastoupenou a
pofňukávající rodinou. Pokračuje: "Vy si myslíte, že surfuju jenom pro
zábavu?! Že mě to ohromně baví, když je furt taková zima?! Že mi činí
nějaké obzvláštní potěšení vás pořád přemlouvat a koukat se na ty vaše
protažený - neprotahujte ty ksichty! - když řeknu, že pojedeme k vodě?!
Já vám teda řeknu, proč to všechno dělám. Já vám to řeknu."
7. Tučňák se odmlčí. Pak řekne: "Windsurfing... to je moje poslání!"
Milé čtenáři,
Nyní nám napište, má Tučňák pravdu? Jednal Tučňák správně? Jaké poslání máte vy?
Váš
Dr. Jenda Šilhavý