Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Seb Loeb

5. 2. 2009 12:11
To je hlína

To je výtlem ;-D;-D;-D

Takhle už jsem se dlouho nanasmál R^

0 0
možnosti

drjenda

5. 2. 2009 17:05
Re: To je hlína

Díky, vždycky si říkám, že když to rozesměje aspoň jednoho člověka (kromě mě ;-)), tak to mělo smysl.

0 0
možnosti

Ginny

5. 1. 2009 18:14
Tři postele vedle sebe

Jednu dobu jsme prostě měli tři postele vedle sebe. Se dvěma staršími dětmi jsme se tam pohodlně vešli. A teď za námi chodí spát jen ten nejmladší. Stejně mají ale všichni tři rádi, když si lehneme v pokoji s nimi.

0 0
možnosti

drjenda

6. 1. 2009 16:17
Re: Tři postele vedle sebe

3 postele vedle sebe, to je jako tříproudá dálnice :-) ...

0 0
možnosti

dajana.p

5. 1. 2009 15:36
Souhlas!

Našemu "drobečkovi" je 6 a pořád spí u nás. :-)R^

0 0
možnosti

Robert Pospíchal

5. 1. 2009 13:50
..

Děti zásadně z naší postele nikdy nevyháníme. Když chtějí, spí s námi, když ne, spí sami. Jediný, koho náš spolek tučňáků občas ze svého středu v noci vyžene, jsem já, ale to je kvůli šílenému chrápání :-)

0 0
možnosti

JituleD

5. 1. 2009 13:26
Je to normální

V době, kdy jsem čekala druhé dítě a přestěhovali jsme se do většího bytu, čímž starší dcera (tehdy 2,5 letá) získala vlastní pokoj, se naučila pravidelně ve dvě v noci napochodovat do ložnice a lehnout si ke mě - s narůstajícím břichem to bylo čím dál nesnesitelnější, a tak jsem do šuplíku pod postelí vrazila matraci z dětské postýlky a ve dvě, spící, jsem jen vytáhla šuple a přikryla dceru. Vydrželo jí to do té doby, než se narodila druhá dcera :-)

0 0
možnosti

drjenda

5. 1. 2009 14:47
Re: Je to normální

Šuplík pod postelí, kam se jen zvrhne spící dítě - to je geniální řešení! A prostorově úsporné!

0 0
možnosti

Martina 77

5. 1. 2009 13:22
také souhlas

Dceři je pět let, od narození ač měla svou postýlku, spala s námi ve velké posteli, postupem času jsme přešli na to, že s námi usínala a po usnutí jsme jí přendali do její postýlky.

Dodnes dodržujeme rituál spinkání po obědě (soboty, neděle, Svátky a prázdniny), kdy vdečně všichni tři zapadneme do postýlky (dcerka urpostřed) a povídáme pohádku a pak tak 1-2 hodinky spíme. Není nic krásnějšího, než se dívat na dcerku, jak chrupká.... 

Stejně tak rituál - ranní tulení - když dcerka po ranním probuzení přijde za námi. :-)

0 0
možnosti

drjenda

5. 1. 2009 13:26
Re: také souhlas

Ano, ano, častokrát je jediným řešením, jak dítě uspat, uspat se s ním ;-)

0 0
možnosti

Matka Tereza

5. 1. 2009 13:16
Souhlasím!!!!!

To je ale milý článek takhle začátkem roku! Souhlasím s autorem. Máme tři děti, jedno už je velké a tak nechodí, ale ty menší ano. Někdy se jim něco ošklivého zdá nebo je jim smutno. Nebo se prostě jen tak chtějí přitulit k rodičům. Musím příznat, že mi to nevadí, ba naopak. Za chvíli budou velké všechny tři a mě se pak po těch funících spolunocležnících bude stýskat. Mimochodem, spící děti jsou tak krásné, vypadají jako andělé...

0 0
možnosti

drjenda

5. 1. 2009 13:25
Re: Souhlasím!!!!!

Ano, ano, takhle to vidí i Tučňákova manželka... Děti sice vypadají jako andělé, ale spíš jsou to zvířátka :-) ... ale o tom bude další článek, tak nebudu předbíhat.

0 0
možnosti

hobreudělalsdomědíru

5. 1. 2009 12:38
naprostý souhlas

Mám tři malé děti a takhle nějak to u nás už nějaký čas funguje. Čas na dělání dalších se vždy najde :-)

0 0
možnosti

drjenda

5. 1. 2009 12:55
Re: naprostý souhlas

Máte pravdu, udělat dítě jde všude možně! Bez ohledu na čas a místo.

0 0
možnosti

wandering star

5. 1. 2009 12:27
Tučňákovi už doufám nechtějí mít další děti,

protože v této situaci nemají šanci si je udělat. Aspoň budou mít čas procvičit si shodu přísudku s podmětem - nápověda: "dítě" je v češtině středního rodu, tudíž "děti bylY".

0 0
možnosti

pedr64

5. 1. 2009 12:21
paní odbornici bych ....

měli jsme teď na dva týdny vnučku(2roky) a spát s ní v jedné posteli se opravdu nedá. Už chápu, nač měli naši předkové kolébky, tam děcko přikurtovali do povijanu, že se nemohlo hýbat a měli klid;-D

0 0
možnosti
  • Počet článků 200
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1657x
Narodil jsem se jako doktor přírodních věd v rodině strojního inženýra. Dětství jsem strávil doma. Po studiích jsem pracoval v různých zaměstnáních. Nyní si užívám odpočinku a občas něco napíšu. Tak jako mnozí, vydal jsem již mnoho knih. Namátkou Tučňákovy příhody I, Tučňákovy příhody II atd., ale všechny jsou rozebrány, takže nemá cenu je shánět.

S omezenou množinou gramatických pravidel a neomezenou množinou pojmů (vynalézám nová slova) jsem schopen utvořit nekonečné množství vět včetně těch, které nikdo nikdy předtím nenapsal.

Rád přijedu na besedu či čtení, bude-li to podpořeno řízkem nebo koláči s kávou. Čtení probíhá tak, že příchozím jsou rozdány výtisky mého článku, knihy atd., já se posadím a jím, zatímco diváci čtou. Nahlas. Všichni. Najednou.