Zaříkávač psů

Jistě všichni znáte slavný film Zaříkavač koní s Robertem Redfordem v hlavní roli. Ale možná nevíte, že existují také zaříkávači jiných zvířat. Zaříkávači domácích, hospodářských a dalších zvířat, u nichž existuje interakce člověk - zvíře. Jedním z nich je i pan Karel Junek, zaříkávač psů.

Pes ochotný pít jen ze sprchyFoto archiv Karla Junka

Pan Karel Junek vypadá jako (neodpustím si to přirovnání) kříženec leonbergera a buldoka. Rozpláclý obličej lemují dlouhé světlé vlasy svázané do culíku. Tělo přiměřeně statné, svalnaté nikoli však rozkydlé. Výraz zvědavě přátelský, určitě by vrtěl ocasem, kdyby nějaký měl. Při našem rozhovoru zjišťuji, že je mu i trošku cítit z úst... Inu, někdy rozmlouváte s krásnou voňavou herečkou a jindy zase... To je daň novinářské práci!

Pane Junku, s jakými problémy za vámi lidé nejčastěji přicházejí?
Vždy se jedná o nějakou poruchu vztahu pán - pes. Ovšem někdy se také jedná o poruchu pána, zatímco pes se chová zcela přirozeně. V takových případech doporučím zaříkávání - rozumějte konzultaci s psychoterapeutem - pánovi.
Dobře, uveďte, prosím, nejprve ukázky případů, kdy tak říkajíc byla chyba na straně psa?
Tak například dominantní pes nechce pouštět pána do schodů.
Nerozumím?
No prostě ten pes nesnáší, když pán vyjde schody jako první. Brání mu, staví se na zadní a strká ho packami dolů. Jednou ho dokonce stáhl za kabát až do suterénu.
A jak jste to vyřešil?
Doporučil jsem jim jezdit výtahem.
No poslyšte, ale to jste moc nezaříkával.
To ne, ale víte, někdy jsou ta nejjednodušší řešení nejúčinnější a nejlevnější.
Dobře, ale uveďte příklad, kdy jste musel využít svých zaříkávacích schopností.
Tak například u psa, který odmítal pít vodu z misky. Pil jen ze sprchové hadice. Tady mám fotku, podívejte se.
Aha, to je zajímavé. Proč nechtěl pít z misky?
Byl to nějaký kříženec labradora a ti milují vodu. Trysk vody do pysků mordy mu působil nevýslovnou rozkoš.
Jak to můžete vědět? Myslím tedy, že to byl zrovna tento důvod? Když nejste labrador, hahaha?!
Vy nejste já, tak jak můžete vědět, že já nevím, co tomu psovi působilo rozkoš, hehehe?
Dobře, nechme toho, ale jak jste to vyřešil?
Musel jsem s tím psem ve sprše zápasit, zvítězit, takzvaně ho vyžíznit a dát mu napít z misky. Pak už to navždy akceptoval.
Zajímavé! A teď ten opačný příklad?
Třeba jedna celebrita. Modelka nebo co. Její pes sežral hovno a ona se zhroutila. Nechápala, jak její Muclíček mohl sežrat něco tak ohavného, jak ta růžová tlamička a jako šunka jazýček mohly pohltit něco tak strašlivého, nejpříšernějšího na celém světě! Nedokázala toho psa už nikdy přijmout. Pokaždé, když ji olíznul, omdlela.
A jak to dopadlo?
Špatně, toho psa musela dát pryč, ale jak se ukázalo, nebyla schopna přijmout ani svoji tělesnost a její projevy. Počkejte!
Do kavárny, v níž jsme rozmlouvali, vstoupila dívka se psem. Chvíli se rozhlížela pátravě kolem, ale vzápětí vyšla ven. Pan Junek podivně pokyvuje hlavou a nasává vzduch nosem.
Co se děje?
Fena, stáří asi pět let, hárá, už by to mohlo být desátý den.
Co prosím?
Omluvte mě na okamžik!
Karel Junek vybíhá ven a už se nevrací. Asi po hodině marného čekání platím a také odcházím. Co se stalo? Zaběhnul se? Možná hárala i ta panička, napadá mě...